Horor jménem pohádka

30. 08. 2007 | † 27. 11. 2009 | kód autora: dAb

Možná prve k rubrice.. Všechny články tady jsou z mého původního blogu, kterých mi je líto je tam nechat samotný :) Takže jsem si je vzala s sebou. Neprva se mnou cestovali, a teďka, když už jsem se konečně "uhnízdila" na bajus.pise, je na čase aby zase spatřily světlo virtuálního světa :)

A teď už k tomu článku :) konečně,... Ještě si dovolim k článku přidat jako ilustraci můj výtvor :P Vim, že je to kapku zk...... tím vodotiskem, ale lidi jsou svině :))

obrazek

Pohádky. Děti je znají nazpaměť a slýchají je večer před spaním, aby se jim lépe spalo. Ovšem právě proto, bychom nad nimi měli popřemýšlet, zda právě ony pohádky děti nekazí. Ze všech stran slyšíme, jak na děti špatně působí počítačové hry plné násilý a neméně jsou handicapované filmy. Ovšem ono vytýkané "násilý" se nám objevuje i v pohádkách.

Definice pohádky, kterou mám v učebnici literatury zní: Krátký epický příběh, kde dobro vítězí nad zlem; děj nepravděpodobný, nadpřirozené bytosti. Ptala jsem se také lidí kolem sebe, jak by definovali pohádku. Vesměs říkali, že to je příběh s dobrým koncem a jsou určeny dětem. Na tom je vidět, jakou máme všichni zkreslenou představu o pohádkách.

Známe celou řadu pohádek, jejichž konce jsou dobru více než vzdálené. V mnoha pohádkách jsou spíše zobrazeny špatné vlastnosti člověka, ktré mají malé posluchače varovat, aby si na ně dávaly pozor, ale hlavně onen "boj" proti zlu bych připodobnila filmům či PC hrám, které jsou pro děti tabu. Aby se přemohl zlý kouzelník, musí se zabít. Vlka nejlépe rozpárat, nacpat ho kamením a nechat utopit ve studni. Babu Jagu strčit do rozpálený pece. Z tohohle si tedy mají brát děti příklad, jak s oblibou dospělí říkají??!

Pohádky by tedy měly být taky s omezenou přístupností, jako většina filmů. Pohádky (myslím teď třeba ty filmované), bývají sice jemněji natočené, než kdyby se točili pro dospělého, avšak s obsahem, který je pořád stejný. Třeba Červená Karkulka. Hlavní zápletka je 2násobná vražda důchodkyně a její vnučky, kterou spáchalo divoké zvíře. Nepřipomíná vám to náhodou článek vystřižený z Blesku? Připadá vám to irelevatní? Že jedna pohádka nic neznamená? Jasně, můžu pokračovat. Například Perníková chaloupka, Popelka, Šípková Růženka. Je to pohádka když jim hned na začátku zemře maminka a hlavní hrdinky/hrdinové jsou tyranizováni? Že by si bratři Grimové kompenzovali nějaké zážitky z dětsví?? Nejhorší příklad však dává pan Andersen. Z jeho tvorby stačí jmenovat například Ošklivé kačátko (to nemám ráda, pže mi ho je dycky smutno...), Malá mořská víla... A znáte jeho POHÁDKU(!) Holčička se sirkami? Ne? Tak to vám povím stručný (pravdivý) popis děje: Byla jedna holčička a protože byla z chudé rodiny, chodila prodávat sirky. Jednoho dne, zrovna když bylo 24. prosince, tedy Vánoce, neprodala nic. Bála se jít domů a tak si sedla na schody u jejich domovních dveří. Třásla se zimou a tak zapálila 1 sirku. V jejím plamenu uviděla štědrovečerní stůl. Ale sirka brzy dohořela. Zapálila tedy dvě, aby déle hořely. Viděla vánoční stromek a pod ním spoustu dárků. Zase dohořela a tak zapálila hned tři najednou. V plamenu uviděla svou mrtvou babičku, která ji zvala k sobě. Ráno našli holčičku na schodech u domovních dveří umrzlou s opálenými konečky prstů.

Tohle tedy nazýváme pohádkami? Proč tedy děti místo pohádek raději neposadíme večer k televizi a nešetříme si hlasivky? Vždyť to, co vidíme my v televizi znají děti vesměs z pohádek!!


Zobrazit další články tohoto autora

Související články

Copyright © 2008-2018 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.